Ahoj ahoj, takže já jsem nějaká Bětka a pocházím ze Žďáru nad Sázavou. Blog jsem založila proto, abych tu prezentovala nejroztomilejšího, nejchytřejšího, nejkrásnějšího a nejúžasnějšího pejska na světě, svoji malou voříškoidní Rozárku. Ale dost o ní, přece jenom, celé tyto stránky jsou věnovány jejímu životu! Tak si aspoň tady dovolím prásknout něco na sebe.
Jsem snad celkem normální člověk se psománií, bohužel ale rodina nesdílí stejné názory na maximální počet psů v bytě, tak jsou moje snahy zásadně omezovány. Jak už jsem ale někde slyšela - ''až já budu velká, bude ze mě selka'', tak to možná zase ne, ale určitě Rozárce domů přibude psí kamarád z řad Nova scotia duck tolling retrieverů, louisianských leopardích psů, barzojů, černých howavartů,... No, plánů mám dost:-). Kromě psů mám ráda králíky, žraloky, veverky, krokodýly, ještěrky i ostatní zástupce říše Animalia, taky obdivuju Kanadu a to, jak se dá na každém dni najít něco pozitivního. Po doma nosím tepláky, neuznávám dabing, na pizze nesnáším cibuli a vadí mi zvuk trhajícího se papíru.
No nic, tak o mně toho bylo taky dost, vrátím se radši k psaní řádků o Rozárce a o tom, jak si život bez psa (a to hlavně bez ní!) nedokážu vůbec představit a taky o tom, jak její věčný optimismus přináší radost do života i mně a v neposlední řadě o tom, že je prostě a jednoduše úžasná a udělám (a snad i dělám) všechno proto, aby se na tomhle světě měla pořád jenom skvěle a aby nikdy nemusela litovat toho, že jsem si pro ni, když byla ještě malé štěňátko, přijela právě já.
Jsem snad celkem normální člověk se psománií, bohužel ale rodina nesdílí stejné názory na maximální počet psů v bytě, tak jsou moje snahy zásadně omezovány. Jak už jsem ale někde slyšela - ''až já budu velká, bude ze mě selka'', tak to možná zase ne, ale určitě Rozárce domů přibude psí kamarád z řad Nova scotia duck tolling retrieverů, louisianských leopardích psů, barzojů, černých howavartů,... No, plánů mám dost:-). Kromě psů mám ráda králíky, žraloky, veverky, krokodýly, ještěrky i ostatní zástupce říše Animalia, taky obdivuju Kanadu a to, jak se dá na každém dni najít něco pozitivního. Po doma nosím tepláky, neuznávám dabing, na pizze nesnáším cibuli a vadí mi zvuk trhajícího se papíru.
No nic, tak o mně toho bylo taky dost, vrátím se radši k psaní řádků o Rozárce a o tom, jak si život bez psa (a to hlavně bez ní!) nedokážu vůbec představit a taky o tom, jak její věčný optimismus přináší radost do života i mně a v neposlední řadě o tom, že je prostě a jednoduše úžasná a udělám (a snad i dělám) všechno proto, aby se na tomhle světě měla pořád jenom skvěle a aby nikdy nemusela litovat toho, že jsem si pro ni, když byla ještě malé štěňátko, přijela právě já.
Doufám, že se vám bude blog líbit a budu ráda, když nám necháte nějaký vzkaz/komentář. Příjemný den!
