12. června 2011

Jak Bětka konečně ke psovi přišla

Jako asi každé dítě od malička prosím o psa. Bohužel byli ale rodiče vždy proti s argumenty jako: pes do bytu nepatří, ten má být na dvorku, kdo se o to bude starat, padají z něj chlupy, smrdí to a kdesi cosi... Takže jsme se se sestrou musely spokojit jen s křečíky a zakrslým králíčkem. Byli všichni naprosto úžasní, ale stejně jsem vždy toužila po tom nejlepším příteli člověka - psovi. Mamka mě v tom snad ještě podporovala, když jsem každé Vánoce a každé narozeniny dostávala knihy o psech. Tak jsem si o nich alespoň četla a hladila je na obrázcích:-).
No a pak jednou koncem května 2006 jsme jeli se třídou (tehdy jsem byla v prváku na gymplu) na výlet. Seděli jsme ve vlaku, povídali si a spolužačka Lucka nám ukazovala fotky ve foťáku. Najednou najela na fotky dvou nádherných štěňátek se slovy: ,,Nechcete je někdo? Nám se teď dvě narodila a nevíme, co s nimi, máme už doma tři pejsky.“ No to bylo něco na mě:-). Ale kdo by odolal, podívejte!



Ten vlevo je pejsek Riky a vpravo je fenečka Rozárka. Tak jsem alespoň měla zas o čem přemýšlet a doma kvůli čemu přemlouvat rodiče. Ale jak to bylo suprově naplánované! Zrovna by to vyšlo, že štěnda byla k odebrání na prázdniny, takže bych měla čas na výchovu a výcvik, povinnosti bych už o prázdninách taky měla splněné a prosila jsem rodiče, aby mi ho dovolili třeba i za úspěšné přijímačky na gymnázium... Původně jsem totiž chtěla jít na zemedělku do Havlíčkova Brodu přímo na obor Chovatelství se zaměřením na kynologii, kde bych si psa musela ve třěťáku kupovat také. Tak jsem je přemlouvala, vlasy si trhala, brečela, prosila, ať mi dovolí mu malou roztomiloučkou fenečku. Mamce také vadilo, že jsem předtím měla vybrané psy s průkazem původu, chtěla jsem (ale stále chci do budoucna) Flat coated retrievera nebo Bernského salašnického psa, a ti byli hodně drazí. Takže jsem měla o důvod víc propagovat Rorázku, protože vznikla z neplánovaného spojení voříška a knírače, takže byla v podstatě zadarmo a ještě jsem ji jakoby zachránila:-). 
Jela jsem se k Lucce na štěnda podívat s kamarádkou, pak jsem doma stále ukazovala fotky, jak je fenečka krásná a veselá, že by byla škoda ji nemít. Na další návštěvu jsem zlákala sestru, která se pak už taky za Rozárku začala přimlouvat a pak už stačilo málo a já jsem kupovala věci pro štěňátko! :-) To byly časy! Všechno jsem si bezchybně naplánovala za pomoci těch svých mnoha knih, vše nakoupila, připravila byt na příchod nového člena rodiny a 17. července 2006 jsem si konečne jela pro svého vysněného psíka!
A na závěr přikládám pár fotek. Povídání o dalším životě Rorinečky u nás doma se dočtete v dalších článcích kategorie Života Rozárky. 
Mláďátka se kojí :-).

Rozárky taťka.

Její brácha Riky v necelýh třech měsících.

MOJE PRVNÍ POHLAZENÍ ROZÁRKY!


Riky, Rorinka a brácha z přechozího vrhu, kterého si Lucka nechala.

Celá rodinka s kouskem Lucky :-).

Ti jsou rozkošní, že?

První foto po příjezdu do nového domova.

První spánek u nás doma.
  

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Je hrozně roztomilá! :-)

Bětka řekl(a)...

Díky, taky jsem z ní na větvi :-) zvlášť, když to bylo takovéhle mimčo... Ráda na to vzpomínám:-)