Leopardí výcvikový speciál, Lužany u Jičína, 2.-5.6.2011

Tak jsem se s Rory vypravila na výcvikový pobyt. Celá akce od čtvrtka do neděle byla speciálně pořádaná pro Louisianské leopardí psi/Catahouly. Mě se tohle plemeno hrozně líbí, tak jsem je jela okouknout v akci:-). Celý výcvikáč pořádala psí škola Váš pes (www.vaspes.com) a byly jsme velice spokojené.

Po příjezdu do kempu nás ubytovali v chatce ''u Fíka'' a dostaly jsme spolubydlící krásnou leopardici Čiku. 

Ve čtvrtek nás už pak čekala jen lekce agilit, představit se na zahájení a mohly jsme jít spát. V pátek ráno jsme šly na stopu, to Rozárku hrozně baví a paní výcvikářka ji také chválila, že je šikovná. Takže stopám se budeme věnovat asi více než doposud:-). Po odpoledním polehávání a relaxaci na sluníčku jsme šly na cvičení poslušnosti, kde jsme předváděly klasicky chůzi u nohy, obraty za chůze i na místě, přivolání a polohy sedni, lehni, vstaň. Byla jsem příjemně překvapená, jak i v tom dost rušivém prostředí a horku (na akci bylo 42 leopardů a asi 15 jiných plemen a celé čtyři dny byla obloha bez mráčků a slunce peklo jako u móóóře) se Rorinka dokázala suprově soustředit jen na mě a opravdu pěkně pracovat. Nikdy jsem ji ani neučila povel ''vstaň'' ale po třech čtyřech opakování, kdy jsem ji pomohla rukou do pozice, už pěkně vstávala sama a teď doma jsme to už dotáhly do dokonalosti.

V sobotu ráno jsme šly opět našlápnout stopu, ale tentokrát ne do pěkně posekané trávy, ale asi půl kilometru jsme se prodírali kopřivami, než jsme se dostali na zarostlou louku, kde jsme měly začít pracovat... :-). Zase prvně pachový čtverec a pak jsme zkoušely rovnou stopu s jedním předmětem na konci, Rorinka pěkně vypracovala obě dvě, i když jsme měla strach z té vysoké trávy, pěkně zalehla předmět na konci a mohly jsme jít kopřivami zpět do kempu:-). Za pár hodin na to jsme šly zase na poslušnost, to už byla Rorka asi nějaká unavená, protože se jí moc nechtělo pracovat, u nohy sice šla, ale nedívala se na mě, hlavu skloněnou, nic moc... Po cvičení už jsme jen válely v chatce a Rozárka nabírala síly na naší první lekci obran. Hrozně jsem se na to těšila, protože když na to přijde, je uštěkaná dost, tak jsem byla zvědavá, jak se bude v kruhovce předvádět. Když jsme nastoupily na plac s dalšími 4 psy, stačilo Rorku trochu rozdráždit a už řvala jak šílená:-). Ale bohužel když na nás došla řada a figurant jí před očima mával s kůží, začala se ho bát a utíkala od něj... Ona chudák štěká spíš ze strachu, takže na ní musel figurant Kuba jinak. Zkoušel to přes pamlsky, aby se ho nebála, zkoušel ji hladit a když se Rorinka už trochu osmělila, začal před ní s kůží utíkat, jakoby ho vyháněla. To jí dodávalo sebevědomí a k našemu velkému překvapení se párkrát do kůže i zakousla! To Kuba okomentoval jako stoprocentní úspěch! :-) Ale pes obranář to asi nikdy nebude:-).

Začátky vypadaly moc pěkně.

Rozárka štěkala jak divá.

Pak se ale začala bát a figurant Kuba se s ní tedy zkoušel seznámit ''po dobrém''.

Velký úspěch byl, když ho začala jakoby vyhánět.

Získala sebevědomí a nakonec se i párkrát do té kůže zakousla:-).

 To byl pro ni zatím nejnáročnější den na výcvikáči, tak si po něm musela náležitě odpočinout na mém polštáři:-).

V neděli ráno byla opět jako každý den veterinární přejímka, kde všem psíkům zkontrolovali očkovací průkazy. Výcvikáři pro mě a Rozárku měli přichastané dvě lekci opět poslušnosti, což mi už přišlo trochu zbytečné, takže jsem si jednu prohodila o šly jsme zase zkusit obrany. Rorinka už chápala, o co jde, takže zase pěkně štěkala, ale už neměla strach a figuranta zase vyháněla a zakusovala se mu do po zemi táhnoucí kůže. Tak z ní mám přece jen radost i při těch obranách:-). Pak jsme šly ještě zaběhat na agility a ty jí šly moc pěkně.

Večer před odjezdem jsme měly mít socializační cvičení s ostatními psy, ale bohužel se všichni už rozjeli do svých domovů, takže tam zůstala na socializaci jenom Rorka s JRT Rastym, kteří se kamarádili už od začátku, takže z toho sešlo. Ale pro ni byl v podstatě celý tábor jedno velké socializační cvičení:-). Plno nových psů, lidí, pachů a všeho tolik, že se jí o tom zdá ještě teď. Večer nám tedy nezbývalo nic jiného než už jen v klídku při zapadajícím sluníčku čekat na taťku, který nás do Lužan u Jičína přijel vyzvednout. Já s Rozárkou jsme první z účastníků přijely a poslední odjely :-D. Byl to super zážitek, dozvěděla jsem se spoustu nových informací, seznámila se se spoustou nových lidí a viděla plno krásných leopardů. Děkuji všem přítomným a psí škole Váš pes. Snad zase za rok!

Více fotek z výcvikáče k nahlédnutí ZDE.
Většina fotek není moje, děkuji za ně fotografům na akci, výslovně: leopardikovia, martival, strakaté komando, snela.